Přátelé milí i velevážení!
Pátý ročník dnů rožmberských je úspěšně za námi. Tedy ne, že bych to říkal s úlevou, antož v duchu myšlenky „tady a teď“ je vždy to nejlepší v průběhu akce, akorát ten prostor k hodnocení se naskýtá až s odstupem, s realizačním vystřízlivěním. A jako vždy s Vaší podporou jsme se toho zhostili myslím bez ostudy. Ta kralovala jinde a jinak. Chtěl bych vyzdvihnout a poděkovat mnohým. Za sebe pochopitelně.
Tak předně, organizace. Za mravenčí práci, desítkám hodin úsilí namnoze sisyfovského i tváří v tvář četným zklamáním, která nepřidají, ale naopak přitíží, Petrovi Nedvědovi. Mám-li pocit, že jsem snad také přispěl svým Troškou do mlýna ke zdaru akce, je to jen slabý odvar všeho, co bylo třeba vykonat.
Děkuji přišedším poutníkům, kteří vážili dalekou cestu a zostudili ty, kteří to mají nejblíž. Velmi mne potěšil přístup postižených uživatelů z Chelčického domova sv. Linharta, kteří přijeli v nemalém počtu, s upečenou husou a dokázali si i připravit kostýmy. A díky své bezprostřednosti se zapojili zcela přirozeně.
Neznámému pánovi, který se nadšeně zúčastnil vytváření živých obrazů na scéně a jehož entuziasmus byl neutuchající, zatímco mnohé jiné ani heverem ….Těm blízkým, které jsem do toho uvrtal, a oni pomáhali, seč mohli, brvou nehli.Víc už nic, nejsem na předávání Oskarů, kde se děkuje do pátého kolene snad i za zplození. Ale opravdu patří poděkování všem, kdož se polojubilejního ročníku zúčastnili, natož když k jeho úspěchu svým úsilím napomohli. V neposlední řadě pak dík všem fotografům, kteří nezištně dávají k dispozici svá díla bez dalších nároků, tak jako je tomu už tradicí na našich letních i zimních setkáních. Protože to, čeho si nejvíc vážím, je atmosféra a duch akcí, kde člověk chce být a dopadajích podle toho, co do nich sám vnese. Nuže, tak je to spravne a tak to má bycz. Dovolte mi odejít. Váš David Mičan, ještě chvíli Edward Kelly.
