LÝŽNÍCI BEZ KRAKONOŠE – JASANKOVÝ BIATLON 2015
Dal jsem si načas. Získat odstup a patřičný nadhled, aby sypaná moudra a komentáře byla prosta patosu či latentního sentimentu. Nejsem si sice výsledkem zcela jist, ale s drzostí sobě vlastní… Tak tedy vším jsem byl. V rámci přípravy nejprve bednářem, to se týká lepení a opravy jasanových lyží. Servismanem koženého vázání – čili sedlářem a k tomu i zámečníkem, pokud jde o pérový Kandahár. Pak i ševcem, podrážeje podkůvkami kožené boty. A krejčím při ladění úboru. A…. vším jsem byl rád. Podobně na tom však byli nepochybně i všichni ostatní, kteří se na slavný závod připravovali, ladili formu tělesnou i psychickou.
Pak přišel kýžený den Z (závodu). Setkání více či méně postižených jedinců stejným zájmem. Den opětovných setkání, prohloubení přátelství atakdále. Naštěstí je tu fenomén Z. Takže žádný sentiment, žádné dojetí. Lidé v jádru a standardně tolerantní, kultivovaní, ohleduplní dostanou čísla. A tím okamžikem se stávají Závodníky. Závodí, nešetří sebe ani soupeře bez ohledu na svou druhdy mírumilovnou povahu, ohledy, city. To vše zmizí jako mávnutím proutku nasazením Čísla. Je to, jak známo, fenomén zcela běžný ve všech mimoprofesionálních sportovních odvětvích. S jednou výjimkou. Tou je náš závod. Tedy ne, že by to bylo dobrovolné, to ani náhodou, neboť jsme také jen lidé. Ale v našich pravidlech je zakotvena ohleduplnost a pomoc druhým, naštěstí postavená nikoliv jen na dobrovolnosti, ale i s vidinou získání výrazných časových bonusů a tím i lepšího umístění. Nádhera sledovat tu snahu o získání těchto nadstandardních bodů, kterou nezasvěcený divák nemůže přehlédnout a nekvitovat s povděkem. Snahou u některých jedinců až tak úpornou, že si málem vysloužili kuličku z praku.
Opět se ukázala nezlomná vůle organizačního týmu i zúčastněných. Že je třeba si hrát za všech okolností a nepřízní tohoto světa. A nejen my, kteří jsme se nacházeli v relativní pohodě, ale i ti, kteří úspěšně skryli své hendikepy a zúčastnili se jim navzdory. Klobouk (čepici, kulicha, hučku, paruku …) dolů.
Prohlížení fotografií mne pokaždé přenese do atmosféry výborného dne, o jehož smyslu nepochybuji ani náhodou. Věkové spektrum aktérů mne úlevně zbavuje pocitu infantility. Ještě než uložím veškerou výstroj, kterou si stále zálibně prohlížím, zpět na půdu , budu se těšit na další ročník. Nuže přátelé jasanových lýží Skol!
Psáno v Budějcích lyžníkem šumavským Davidem Mičanem v půli března.
Pro ty, kdož si letošní akci chtějí stále připomínat zde k nalezení konglomerát fotek od spřízněných autorů
http://www.uschovna.cz/zasilka/EDWJK38TVBZG3IWC-BPX/